K potížím při stanovování přesného počtu mluvčích meänkieli přispívá také nářeční variabilita, což může být v rámci tak malého jazyka poněkud překvapivé. Obvykle se rozlišují tři variety meänkieli, jejichž území je zhruba vymezeno hranicí severošvédských obcí.
Zmíněné tři variety meänkieli jsou:
1. torniolaaksonsuomi (obce Haparanda, Övertorneå a Pajala)
2. jellivaaransuomi (obec Gällivare – která ovšem z geografického hlediska už nespadá do údolí Tornio)
3. jukkasjärvensuomi nebo vittankinsuomi (obec Kiruna).
Nejrozšířenější je první skupina, která má nejvíce mluvčích a kterou používá například Bengt Pohjanen, jehož literární tvorba má podstatný vliv na vznik spisovného meänkieli. Jednotlivá nářečí se od sebe liší především ve výslovnosti, naopak rozdílů ve slovní zásobě je méně.
Na východě území, při hranicích s Finskem, se dnes do meänkieli dostávají vlivy i z moderní finštiny. Naopak severní variety meänkieli byly v minulosti ovlivněny mimo jiné i sámštinou.