Grónština
Grónština patří mezi nejkomplikovanější jazyky na světě, a to hlavně kvůli své polysyntetické morfologii, schopné vyprodukovat stohláskové slovo ve významu rozvitého souvětí. Běžnému Čechovi sice nedělá problémy výslovnost grónštiny (kromě q [kr] a ll/rl [chl]), ale zkuste říct Nalunaarasuartaatilioqateeraliorfinnialikkersaatiginialikkersaatilillaranatagoorunarsuarooq.
Tohle slovo, které se sotva vejde na jeden řádek, ve vás určitě vzbudí oprávněné podezření, natož abyste uvěřili, že se jedná o gramaticky správné grónské souvětí s přibližným významem „Prý se ještě jednou pokusili společně postavit obrovskou telegrafní stanici, ale vše stále ještě zřejmě zůstalo pouze na rýsovacím prkně.“ Příznivá zpráva je, že běžný Gróňan se tak extrémně dlouhými slovy nevyjadřuje, ne každý má co do činění s telegrafními stanicemi a rýsovacími prkny.
Pokud máte rádi novotvary, začněte se učit grónsky a nebudete litovat. Počítač se řekne qarasaasiaq (podobající se mozku), vlak je qimuttuitsut (jako tažná zvířata) a umělec eqqumiitsuliortoq (ten, kdo dělá divné věci). Slovo silaqanngitsoq přibralo k původnímu významu hlupák (ten, kdo nemá rozum) i novodobější smysl pálenka (něco, po čem člověk ztrácí rozum).
Grónština je jedním z tzv. paleoasijských či paleosibiřských jazyků. V rámci této skupiny je součástí eskymácko-aleutské jazykové rodiny, a v ní patří do větve inuitských jazyků, jimiž se hovoří především v Grónsku, v severovýchodní Kanadě a na severní Aljašce (druhou větev tvoří jupické jazyky). Rozdíl mezi jupickými a inuitskými jazyky je patrný již ve znění nejzákladnějšího slova, kterým se často označuje celé etnikum. Zatímco „člověk“ se v inuitských jazycích řekne inuk či iñuk, v jupických jazycích je to juch/juk (na Sibiři a v centrální Aljašce – zde se však používá latinkou psaného výrazu yuk), nebo cuk/cug/suk (v jižní a jihozápadní Aljašce a na přilehlých ostrovech). Grónština je polysyntetický jazyk (tj. jazyk s vysokým počtem morfémů vzhledem k počtu slov). Slova se utvářejí spojováním kořene s afixy, zejména příponami, vponami a koncovkami, a to buď aditivními (připojujícími) /+/, nebo trunkativními (odebírajícími) /-/ (ty se připojují k poslední samohlásce kmene/kořene a odebírají následující souhlásku/souhlásky). Slova mohou vznikat i „navěšováním“ přípon či koncovek na předpony. Takto vytvořené slovní „slepence“ jsou srovnatelné s našimi větami.
Výraz qujanarsuaq (mockrát děkuji) vznikl spojením slovního základu qujanaq (díky) a +(r)suaq (velký). Nejčastější odpovědí na poděkování je v jednotném čísle illillu (já děkuji tobě/Vám), nebo v množném čísle ilissilu (já děkuji vám/Vám, tj. prosím / není zač), vzniklé složením illit (ty) a +lu (a), nebo ilissi (vy) a +lu (a). „Mohou si trochu zdřímnout.“ se řekne Sini-laar-sinnaa-pput.
Typickým příkladem polysyntetického charakteru grónštiny je věta „Není v přístavu.“ (Umiarsualivimmiinngilaq.), která vznikla ze základního tvaru umiaq (člun pro ženy) a přípon +(r)suaq (velký, tj. velký člun = loď), -livik (místo; nádoba, tj. místo pro lodě = přístav), +mi (v, tj. v přístavu), +i*- +(p)oq (on/ona/ono je, tj. je v přístavu), +i*- -nngilaq (on/ona/ono není, tj. není v přístavu).
V grónštině existují tři slovní třídy: slovesa (která se časují podle způsobů), jména (která se skloňují podle pádů) a částice (neohebná slova).
Slovesa mohou být intranzitivní (bez předmětu), nebo tranzitivní (s předmětem). Není-li udáno bližší upřesnění, neexistuje rozdíl mezi minulostí a přítomností (tzv. čas „až dosud“), např.: baaja (pivo) +tor- (jíst/pít) +punga (konc. 1. os. j. č. ozn. zp. přít. a min. času), tj. baaja-tor-punga (piju/pil jsem pivo).
Slovesný čas lze rozlišit pomocí přípon +sima-, +nikuu- (minulost), nebo -ssa-(budoucnost): baaja-tu-ssaanga (budu pít pivo).
Zápor se tvoří vponou -nngi+.
V grónštině existují čtyři gramatické osoby (vč. 4. osoby k vyjádření „se/si/sebe“) a osm slovesných způsobů: čtyři souřadné (řídící) a čtyři podřadné (závislé).
Podstatná jména neznají rod, rozlišují jednotné a množné číslo a skloňují se ve dvou gramatických a osmi vztahových pádech. Množné číslo se tvoří buď pravidelně pomocí koncovky -t, např. illu/illut (dům/domy), inuk/inuit (člověk/lidé), nanu(nanoq)/nannut (lední medvěd/medvědi), nebo nepravidelně (vč. geminace – zdvojování, nebo metateze – přesunu hlásek ve slově), např. meeraq/meeqqat (dítě/děti), aveq/arrit (mrož/mroži), tupeq/torrit (stan/stany), qajaq/qaannat (kajak/kajaky).
Osobní zájmena jsou uanga, illit, una (bez rozlišení rodu); uagut, ilissi, uku (bez rozlišení rodu).
Největší zvláštností grónštiny vůči indoevropským jazykům je gramatický pád relativ, zvaný též ergativní vazba, tj. obrácený vztah mezi podmětem a předmětem, kdy podmět tranzitivního slovesa přibírá přivlastňovací koncovku -p (sg.) či -t (pl.), např. piniartup pilappaa (od lovce vyvrženo, tj. lovec ho vyvrhl). Rozdíl je ihned patrný ve sdělení aanaanap ataata ikiorpaa (matka pomáhá otci) a anaana ataatap ikiorpaa (otec pomáhá matce.).
Pozdravy – neformální:
Aluu! Hej! [ha:j] (ahoj – při setkání)
Inuulluarit/si! Baj! (na shledanou, ahoj – při loučení)
Pozdravy – formální:
Kutaa! (dobrý den)
Kumoorn! (dobré ráno)
Godaften! [ku|aften] (dobrý večer)
Sinilluarit/si! (dobrou noc, doslova: dobře spi/spěte)
Konverzační fráze:
Děkuji. Qujanaq.
Jsem Čech. Tjekkiamiuuvunga.
Jak se jmenuješ? Qanoq ateqarpit?
Miluji tě. Asavakkit.
Na rozdíl od komplikované gramatiky má grónština poměrně jednoduchou výslovnost.
Grónština se píše latinkou, kterou na ostrov přivezli dánští a německy mluvící misionáři, a má proto tři zvláštní grafémy, a to dánské æ, ø, å (a v přejatých cizích jménech také ö, ü).
Hlavní přízvuk u krátkých slov je na poslední slabice, dlouhá slova mají přízvuků několik. Češi nemívají s výslovností grónštiny velký problém, protože v ní jsou jen tři samohlásky: i – u – a, před q / r se však i mění v e a u se mění v o.
Grónština má mnoho souhlásek a oproti českým má navíc q [kr] a ll/rl [chl]. Všechny zdvojené hlásky je nutno zdvojeně vyslovovat, jinak může dojít k zásadní změně významu, například asavakkit (miluji tě) vs. aassavakkit (stavím se pro tebe, vyzvednu tě), asaas(art)oq gangimi asaavoq (uklízečka v chodbě vytírá) vs. asavoq (miluje), usuk (mužský pohlavní orgán) vs. ussuk (tuleň), arnaq (žena) vs. anaq (lejno), assimi (na obrázku) vs. asimi (v krajině) nebo natersuaq (nateq +(r)suaq = velká podlaha, tj. koberec) vs. natsersuaq (čepcol hřebenatý, druh tuleně).
