V roce 2003 založilo dánské ministerstvo kultury pracovní skupinu, která dostala za úkol zmapovat, do jaké míry se dánština vytrácí ve vědních oborech, vzdělání a podnikatelské sféře, kde se silně rozmáhá angličtina, z níž se přebírá mnohá odborná terminologie. Výbor navrhl strategii dvou paralelních jazyků: dánština má být obecně hlavním jazykem při vysokoškolském vzdělávání, ovšem na poli vědy se mohou stejně dobře rozvíjet dánština, angličtina i jiné jazyky s tím, že právě odborná sféra nese odpovědnost za to, aby se dánština neupozaďovala a ve vývoji nezakrňovala. Zároveň skupina vypracovala řadu doporučení zaměřených na rozvoj znalosti a aktivního užívání správných jazykových norem, jazyka užívaného v úřední komunikaci, médiích, literatuře a filmu.
Přestože je samotné Dánsko rozlohou přibližně poloviční než Česká republika, dělí se na tři hlavní jazykové oblasti (východodánská, ostrovní, západodánská neboli jutská), které se dají rozdělit na další podoblasti. Celkem je tak možné v Dánsku slyšet osmnáct různých kodifikovaných nářečí, které se liší intonací, slovní zásobou i gramatikou.