Otevřenost vlivům

Vliv cizích jazyků, a zejména dánštiny, je nejvíce patrný ve slovní zásobě faerštiny. Dánské přejímky jsou v jazyce prakticky všudypřítomné, ačkoli se poměrně dobře přizpůsobují faerskému jazykovému systému (např. forelska seg „zamilovat se“, begynna „začít“, bilur „auto“, súltutoy „marmeláda“). Spolu s dánskými slovy vstoupily do faerštiny také afixy, z nichž některé se v ní samy staly produktivními (např. -heit < dán. -hed). Poměrně velké množství dánských lexikálních výpůjček i afixů jasně odlišuje faerštinu (zejména hovorovou) od mnohem konzervativnější islandštiny.

Ačkoli dánské přejímky výrazně převažují, najdeme ve faerštině i stopy jiných jazyků. O staré kulturní výměně s Kelty svědčí výpůjčky pocházející z doby vikinské (korki „druh lišejníku používaný k barvení“, drunnur „zadek zvířete“, grúkur „tulení hlava“, gassi „kyj k zabíjení tuleňů“, názvy ostrovů Mykines a Dímun) a snad i fráze tað er ótti á mær „mám strach“ (dosl. „strach je na mně“), která v ostatních severských jazycích nemá obdobu, zato přesně odpovídá irštině.

V současné době je zdrojem lexikálních výpůjček samozřejmě především angličtina. Příkladem nedávných přejímek, které ještě nejsou zcela přizpůsobené faerštině jsou babysittari či weekend (weekendur). Ve faerštině však lze narazit i na anglická slova staršího data, která jsou patrně důsledkem rozšířeného nelegálního obchodu s anglickými loďmi během období obchodního monopolu (např. beiggi „bratr“ < ang. boy; fittur „krásný“ < ang. fit; trupul „obtížný“ < ang. trouble).

Na Faerských ostrovech dlouhodobě panuje puristická jazyková politika, která se snaží cizí vlivy, zejména pak lexikální výpůjčky, odstraňovat a nahrazovat je faerskými neologismy (viz sekce „Variabilita“). Ty však nacházejí uplatnění hlavně v písemném jazyce. V mluvené faerštině jsou výpůjčky (zejména dánské) stále běžnou součástí slovní zásoby.