Rozmanitost jazyka

Islandština má díky své dlouhé literární tradici poměrně rozvinutou stylistiku a mezi běžnou mluvou, odborným nebo literárním textem je tak velmi výrazný rozdíl, zvláště v syntaxi a slovní zásobě. Zato ale není jazykem, který by oplýval velkou dialektickou variabilitou.

Odlehlejší oblasti ostrova sice dodnes vykazují zbytky odlišností, kterým islandští jazykovědci s trochou rozpaků přikládají název „nářečí“, jedná se ale prakticky jen o velmi drobné odchylky ve výslovnosti, které navíc nerodilý mluvčí téměř nemá šanci postřehnout.

Vzhledem k tomu, že osídlení je mimo oblast hlavního města rozloženo podél pobřeží ostrova poměrně rovnoměrně a spojení i komunikace mezi různými oblastmi jsou tradičně poměrně dobré a hlavně už od středověku průběžně udržované, není divu, že se větší rozrůzněnost nevytvořila a v současné době i tyto drobné jazykové odchylky pomalu mizí.

Pochopitelně se ani současná islandština nevyhýbá jistému jazykovému vývoji. Mezi nejdiskutovanější moderní inovace patří vedle importu anglické slovní zásoby například „anglická“ výslovnost hlásky „x“, která se na ostrově tradičně vyslovuje jako „chs“. Starší generace tuto novotu posměšně nazývají „texaské X“, ale obvykle asi netuší, že tato výslovnost byla ve skutečnosti zřejmě zcela přirozená i ve středověké islandštině.

Dalším diskutovaným jazykovým tématem jsou tzv. „dativní“ a „nominativní nemoc“, které spočívají v tom, že lidé u podmětů neosobních sloves (analogické českému „je mi zima“, „mně se to nelíbí“, „chybí mi to“) často „chybně“ nahrazují akuzativ či nominativ dativem a že ve větách někdy neskloňují názvy podniků, společností či internetových stránek.